ZOO DUBLIN 2012

Do dublinské ZOO jsem se moc těšila hned z několika důvodů. Jednak jsem tam ještě nikdy nebyla, přestože přes Dublin létáme do Severního Irska skoro pokaždé. Letos to konečně vyšlo a tak jsem byla moc zvědavá hlavně na gorilí rodinku se dvěma miminky a taky na jejich nový krásný výběh, který jsem viděla na fotce na internetu. Počasí nám na rozdíl od Belfastu přálo, od rána byl krásný den a asi to byla výjimka mezi ostatními deštivými dny, protože i recepční na hotelu se nás pak s milým úsměvem ptal, jestli jsme si užili sluníčka.
Cesta k ZOO je celkem jednoduchá, ale straaaašně dlouhá. V duchu jsme blahořečila Praze a autobusům, které návštěvníky dopraví až před bránu ZOO. To v Belfastu ani v Dublinu neexistuje, místní doprava vás zaveze jen někam poblíž a zbytek si holt došlapejte po svých. A tak jsme našlapali několik mil, než jsme konečně dorazili ke vchodu do ZOO.

Překvapilo mě, že ZOO je podstatně menší, než jsem očekávala, vlastně jsme ji prošli celou dvakrát a to jsme u goril strávili opravdu hodně času. Za zmínku stojí obchod se suvenýry hned u vchodu. Kdyby si chtěl někdo založit sbírku goril různých druhů a materiálů, tak jsem pro to neviděla lepší místo než byl tenhle obchod. Srdce mi krvácelo, že jsem to tam nemohla vykoupit všechno, ale aspoň dva kousky mi do sbírky i tak přibyly.

Na mapce jsme zjistili, že gorily jsou až skoro na druhém konci ZOO a musím přiznat, že první kolo prohlídky jsme tím pádem vzali opravdu hopem. Prošli jsme i kolem orangutánů, kde bylo docela hodně lidí a tak jsme se moc nezdrželi, ale věděla jsem, že se ještě vrátíme a tak mě to ani nemrzelo.
A konečně jsme dorazili ke gorilám. Jejich nová venkovní expozice je opravdu úžasná. Je to veliký ostrov, který obtéká říčka, jsou tam stromy, keře, spousta kytek a vodopády. Uprostřed je místo, které mi připomínalo dětské hřiště, a později jsem tam opravdu zahlídla obě maminy i jejich malé ratolesti, které si tam přelízaly klády a hrály si úplně jako lidské děti na hřišti. Vlastně jsme poprvé úplně přehlídli vnitřní ubikaci, protože ta se v sousedství s tím velikým prostorem venku úplně ztrácela. Nejdřív jsme gorily pozorovali z takové velké jakoby "čekárny" - gorily jsou venku, ale vy jste uvnitř a fotí se jen přes sklo. Zahlídla jsem jednu samici s mrňouskem, byla to Lena a Kitubi, a fotila jsem jak u vytržení, než jsem zjistila, že se z jiného místa dají fotit taky a to i bez skla. Gorilí ostrov sousedí se šimpanzím ostrovem a na některých fotkách jsou vidět spolu.

A teď ke gorilí skupině. Není to jen tak poskládaná skupina goril, ale je to podobně jako v Praze velká rodina. Její hlavou a vůdčím samcem je Harry.

Harry se narodil v roce 1986 a je to od pohledu dobrák od kosti, dost podobný Nikymu. Později nám ošetřovatelka řekla, že je to opravdu jejich miláček, skvěle se stará o svoji rodinu a rád si hraje se svými dětmi - syny Alfem, Evindi a Kitubou a s nejmladší dcerkou Kambiri. Jinak se moc neprojevuje, je spíš plachý a dlouho si zvykal na novou expozici, přece jen byl hodně let zvyklý na tu původní a změna se mu moc nelíbila.

Nejstarší členkou rodiny, první dámou Harryho a matkou tří jeho synů je Lena.

Lena se narodila v roce 1984 a vzorně se stará o všechny svoje děti. Je skvělou partnerkou pro Harryho a respektuje ho. Pomáhá i s výchovou malé Kambiri, když si s ní někdy její matka  Mayani neví moc rady.

Mayani je druhou samičkou a matkou ve skupině:

 
Narodila se v roce 2001 v Barceloně, ale coby miminko byla převezena do Stuttgartu a do Dublinu se dostala ve svých 4 letech. Bylo skvělým úspěchem, když ji skupina přijala mezi sebe. Nyní je Harryho další družkou, maminkou malé Kambiri a od skupiny se jí dostává velkého respektu. Mayani má dobrodružnou povahu a prý miluje jídlo, což jsme viděli při krmení, kdy nechala Kambiri v trávě a mazala pro nášup. Chudák malá Kambiri musela pořádně natahovat nožičky, aby mamku dohonila :o)

Nejstarším synem Harryho ve skupině je Alf:

Alf se narodil v roce 2001. Je prý velmi opatrný a když se objeví něco nového, obyčejně vyšle svého mladšího brášku Evindiho, aby to prvně vyzkoušel on. Rád se honí a hraje si se svými sourozenci a taky prý rád tráví čas poblíž Mayani, když se Harry nedívá :o)


Mladším bratrem Alfa je Evindi:

Evindi se narodil v roce 2006, je tedy o rok starší než Tatu a přesně jako Tatu vypadá. Když jsme ke gorilám dorazili, Evindi ležel u okna a nějaký nány neustále bušily do skla, aby se na ně podíval. Měla jsem sto chutí jim taky jednu bouchnout a udělalo mi radost, když Evindi ani nehnul brvou a teprve když odešly, tak se zvednul, protáhnul a šel si po svých. O Evindim nám ošetřovatelka řekla, že je to takový darebáček a troublemaker ve skupině a vždycky hledá někoho, s kým by mohl svoje lumpárny provozovat. Většinou je to jeho starší bráška Alf. Evindi prý zdědil po svém otci krásný vzhled a přesně ví, jak svůj šarm použít. Je těžké ho nemilovat, přestože je to zlobidlo. Hodně taky leze po stromech a hází po ostatních větvičky, čehož jsme sami byli svědkem.

Dalším potomkem Harryho je Kituba:

Kituba je narozený v březnu 2011 a když se narodil, byl velkou celebritou, jeho fotky prý zaplnily všechny noviny. Po několik týdnů ho matka Lena držela tak těsně v náručí, že se dlouho nevědělo, jestli je to kluk nebo holka. Nyní se už často přidává k hrám společně se svými brášky a taky si moc rád hraje s mladší sestřičkou Kambiri.

A konečně malá Kambiri:

Je to taková princeznička v rodině. Narodila se 16. září 2011 a její jméno v překladu prý znamená Vítej do rodiny. Narodila se už v nové ubikaci pár dní po přestěhování. Je to první potomek Mayani a pro všechny velký poklad.

Takže tolik o gorilí rodince. Něco z toho se píše přímo na informačních cedulích v ZOO, některé věci nám řekla ošetřovatelka, hlavně to o Kambiri, protože o ní v ZOO zatím ještě nic napsaného nemají. Měli jsme štěstí, že jsme na ni narazili. Už jsme byli po první návštěvě, kdy jsem fotila převážně z "čekárny", na odchodu, když jsme najednou uviděli, jak někdo gorilám hází jídlo. Prvně jsem se zhrozila, že je to nějaký idiotský návštěvník a až pak jsem si všimla, že je to ošetřovatelka a probíhá první krmení, tak jsme tam honem naklusali. 

Všechny gorily byly shromážděné na jednom místě a chodily si pro potravu. Dala jsem se s ošetřovatelkou do řeči, hlavně jsem chtěla vědět jméno posledního přírůstku a dozvěděla se i spoustu dalšího. Taky nám řekla, že ve čtvrt na 4 bude další krmení, tentokrát i s povídáním, tak jestli tady ještě budeme, ať přijdeme. Jasně, že jsme si to nenechali ujít a postávali u goril už dlouho dopředu. Zajímalo mě, jak vlastně probíhal přesun goril do nového domova. Všichni kromě Mayani, která už byla ve vysokém stupni těhotenství, museli dostat lehčí dávku sedativ a byli tam urychleně přeneseni v plachtách, nejsložitější to prý bylo s Harrym, vzhledem k jeho váze. Mayani byla právě z důvodu těhotenství několik měsíců předem pečlivě trénovaná, aby vlezla dobrovolně do přepravniho boxu a opravdu se to pak podařilo, takže ta jediná svůj přesun neprospala. Až pak později jsem si uvědomila, že vlastně nevím, jak to bylo s Kitubou, ten byl malinký a neumím si představit, že by ho taky uspávali, ale vzpomněla jsem si na to pozdě, když už nebyla možnost se na to zeptat. Předpokládám, že ho možná dali do boxu s Mayani, ale to opravdu nevím.

V každém případě tahle ZOO byla opravdu velkým zážitkem, i když mi už bylo prachbídně a nabeton jsem věděla, že to pak doma odmarodím. Ale bylo úžasné pozorovat tuhle skvělou pohodovou gorilí rodinku a doufám, že jsme je neviděli naposled.

Fotoalbum se všemi fotkami je na rajčeti.