MOJA, TATU A GORILKOVI

Po třičtvrtě roce jsme se opět vydali do Budapešti. V ZOO nepatrně podražilo vstupné, ale zato bylo k vidění mnohem víc zvířecích obyvatel, než při naší poslední návštěvě. Nejvíc mě táhla gorilí rodinka, ke které jsme se postupně několikrát vrátili, ale bylo tam i plno dalších lákadel, jako třeba slůňátko nebo čtyřčata lvíčat. číst dál

Tak den D konečně přišel. Mojinka vyslyšela netrpělivé volání všech svých fanoušků a v úterý 16. dubna 2013  přivedla na svět svoje první mláďátko. Porod proběhl bez problémů a Mojka se o miminko začala hned vzorně starat. Musím se přiznat, že po téhle úžasné zprávě mi poskočilo srdce, vyběhla husí kůže, rozklepala se brada a začaly téct slzy. Ale myslím si, že v té naší velké gorilí rodince jsem takhle určitě nereagovala sama. číst dál

Mladý pan Kiburi toho zažil za svůj poměrně krátký život už opravdu hodně. Od jeho narození se přece událo tolik událostí! Když byl ještě úplně maličký, přijela ke Gorilkovým nová teta a po čase se jí narodilo miminko, které ale jak rychle přišlo, tak  i rychle odcestovalo k člověčím mamkám do školky v Německu. Potom zničeho nic zmizela ségra Mojka a Kiburek si marně lámal hlavu, kam se asi mohla vypařit. Ještě že mu mamina a tety objasnily, že se mu sestra provdala do Španělska a má se tam moc dobře. Jenže potom přišla velikánská rána, kdy Kiburek ztratil svého nejlepšího kamaráda a brášku Tatunka. To bylo moc zlé. Najednou zůstal úplně sám a neměl na hraní ani ségru, ani bráchu a určitě mu bylo po obou moc smutno, stejně jako ostatním v rodině. Mamka se na jeho trápení už nemohla déle dívat a tak mu pod stromeček, 22.12.2012, nadělila úplně nového brášku, který byl sice na dovádění ještě trochu mrňavý, ale hlavně, že už Kiburek zase nebyl sám. Jenže ani to ještě nebylo všechno. Po Vánocích se mu jen tak, zničeho nic, na nějakou dobu odstěhovala jeho milovaná teta Kamba a i když ji Kiburek mohl alespoň přes mříž navštěvovat, nebylo to vůbec ono. Chyběla mu její náruč a její pohlazení a tak když se mu pak zase vrátila, mohl se z toho samou radostí dočista ukotrmelcovat.  No a ta úplně nejčerstvější změna? Kiburek se dne 16. dubna 2013 stal strejdou, jeho sestra Moja porodila nádherné gorilátko a tak mu o tom ještě stihla připsat dovětek do narozeninového dopisu, který už byl málem odeslaný. číst dál

Po dvou měsících jsem znovu zajela za Gorilkovýma. Už jsem to asi někde psala, ale tak to zopakuji - na žádnou jinou návštěvu nejezdím raději než sem. Nikdy mě tady nic nenaštve, nezklame, nerozladí a odjíždím odtud pokaždé nabitá dojmy a pokud je to vůbec možné, tak s ještě větší zamilovaností do této úžasné rodinky. A tak to bylo i tentokrát. číst dál

18. BŘEZNA SLAVÍ NAROZENINY ASI NEJSLAVNĚJŠÍ MAMINKA PRAŽSKÉ ZOO, PANÍ KIJIVU GORILKOVÁ. I KDYŽ NA TO VŮBEC NEVYPADÁ, JE JÍ LETOS UŽ DVACET LET. ZA SVOJI KARIÉRU MAMINKY STIHLA PŘIVÉST NA SVĚT ČTYŘI DĚTI  A TAK JE OD PROSINCE ROKU 2004, KDY SE NARODILA JEJÍ PRVNÍ DCERA MOJA, NEPŘETRŽITĚ MAMINKOU NA PLNÝ ÚVAZEK. číst dál

Tak jsme se konečně všichni dočkali a i nejmladší člen naší Gorilkovic rodinky dostal svoje jméno. Za kmotry mu byli Karel Gott a Lucie Bílá a ze všech jmen nakonec vybrali krásné jméno - NURU. Nuru znamená světlo a  tak je možné, že přinese světlo i do duší, pořád ještě utrápených ze zbytečného odchodu Tatunka. Kéž je jeho jméno symbolem hezkých a veselých časů a kéž je jeho nositel zdravý, šťastný a veselý goriláček a dělá nám i svojí rodině jen samou radost. číst dál

Milá, nejdražší Kambuško. Dlouho jsme všichni čekali na tenhle den. Někteří s radostí a nadějí, jiní s nervozitou a obavami. Ten den přišel v neděli 24. února a nedopadl tak, jak bychom si přáli. I tvoje druhé gorilátko přišlo na náš svět mrtvé a málem to stálo život i tebe. Vybrečela jsem včera hodně slziček. Nejdřív těch ze strachu o tebe, potom ze smutku nad mrtvým mláďátkem a nakonec úlevných u zprávy, že se probíráš z narkózy.  Teď už je po všem, ty se pomalu vzpamatováváš ze včerejšího škaredého snu a tvoje gorilí rodinka si může oddechnout, že tě vidí a že jim tě nikdo nesebral. A já si můžu oddechnout taky, protože jsem si uvědomila, jak moc hluboko ses zaryla do mého srdce a jak strašně těžké by bylo tě ztratit. Je škoda mrtvého mláďátka, velká škoda, že nedostalo šanci na život. Ale milá Kambí, bez tebe si to ani neumím a nechci představit. Jsem hrozně šťastná, že jsi tady. číst dál

NAŠE MILÁ, KRÁSNÁ KAMBUŠKA OSLAVILA UŽ 41. NALEZENINY A OSLAVILA JE TAK, JAK NIKDY PŘEDTÍM - OČEKÁVÁNÍM SVÉHO GORILÁTKA, KTERÉ JÍ VŠICHNI TAK MOC PŘEJEME. číst dál

Tohle byla moje první návštěva u Gorilkových v novém roce a taky jsem měla poprvé vidět nové miminko. Těšila jsem se moc a byla jsem nakonec ráda, že jsem si počkala měsíc, protože u gorilek bylo celkem prázdno a mohla jsem se kochat, jak dlouho jsem chtěla. číst dál

Pět měsíců mi trvalo, než jsem po Tatunkově odchodu znovu našla chuť a odvahu jít se podívat za Gorilkovýma. A pak jsem zase úplně zapomněla, že si ze svých návštěv vlastně píšu zápisky. Tak tady je jeden opožděný víc než o měsíc, ale snad ještě něco z paměti vyšťourám. číst dál

Tak tu máme zase konec roku a s ním Vánoce. Od těch minulých se hodně věcí změnilo. O letošních Vánocích jsou Gorilkovi ve velkém očekávání dvou mláďátek a na třetí čeká Mojinka v Cabárcenu. Bohužel tu ale chybí milovaný Tatu, který se ujal vánočních přáníček minulý rok. A tak jeho roli převzal na svoje bedýrka Kiburi, ale to víte, je to ještě malý kluk a tak to podle toho taky vypadá. Hlavní je, že to všechno psal s láskou a od srdíčka. číst dál

Naše milá Mojinka, princezna Gorilkovic rodiny, krásná a roztomilá gorilí holčička, oslaví už 8 let. K těm dvěma bříškům v osmičce si přidala ještě bříško svoje vlastní, ve kterém zatím schovává svůj nejkrásnější dáreček. Je mi po ní pořád moc smutno a nevím, kdy se mi podaří jet se za ní podívat, ale jsem za ni moc šťastná a dojatá. Těší mě, že se dostala do krásné rodiny, k milujícím ošetřovatelům, do nádherného prostředí, k laskavému ženichovi a na svoje vlastní miminko nemusela čekat vůbec dlouho. Zdá se to jako  by to bylo včera, když jsem tříleté Mojince pomáhala psát její první dopis Ježíškovi. to bylo o Vánocích roku 2007. Uteklo to stejně rychle, jak rychle utíká všechno ostatní.  číst dál

Ten náš pan Richard si panečku umí všechno krásně naplánovat. Když před časem přemýšlel o svém Pátém, tak ho napadlo, že by nebylo od věci nadělit si ho jako dárek k dvacetinám. A světe div se, ono se mu to skoro na den povedlo. Pátý, který je všem známý jako Tano, slaví svoje narození jen jeden den před svým tátou a dělí je tak od sebe skoro přesně dvacet let. číst dál

Loňský, tak trochu smutný listopad 2011, je už  minulostí. Uteklo celých dvanáct měsíců a z našeho malého, uplakaného goriláčka, zaházeného slámou, se stal mediálně slavný, krásný, šikovný a roztomilý gorilí chlapeček. Našel si svoje platné místo na světě a vyrůstá šťastně s partou malých kamarádů v gorilí školce, milován nejen svými náhradními člověčími mamkami, ale i všemi, kteří ho  znají. číst dál

Tak si to všichni představte. Po zasloužilé rodičce, paní matce Kijivu, a mladé prvorodičce, slečně Moje, se rozhodla i vážená teta Kamba, že bylo už dost tetičkování a babičkování a že by bylo načase vyzkoušet si pravé maminkovství. A tak mrkla na Richarda a protože ten Kambiným krásným očím nikdy neodolá, nečekaná novina je na světě. číst dál